Literární historie

... umělci a rodáci ze Svratky

Městská knihovna Svratka

Zdroj: časopis Čtenář, č. 2, ročník 72, únor 2020

Naše knihovna se nachází v kraji Vysočina v nejmenším městečku Svratka. V současné době zde žije 1417 obyvatel. Za zmínku stojí uvést, že se zde narodil spisovatel Josef Věromír Pleva, autor knihy Malý Bobeš.

Naše knihovna je zahalena zajímavou historií. Před založením obecní knihovny byly ve Svratce knihovny: sokolská, vzdělávací řemeslnické besedy, založená v roce 1884 a knihovna křesťansko-sociálního spolku. Obecní knihovna ve Svratce byla založena v roce 1921 nařízením Ministerstva osvěty a umístěna v radnici č. p. 7 (foto č. 1). V březnu 1946 byla knihovna přemístěna do budovy kampeličky č. p. 250 (nyní pošta, foto č. 2). V roce 1952 byla knihovna umístěna na náměstí do budovy č. p. 85, bývalé měšťanské školy (foto č. 3). Od roku 1957 sídlila knihovna v 1. poschodí hostince U kaštanu na náměstí. Jako knihovníci působili místní učitelé Otakar Sádovský a Stanislav Starý, kterým pomáhal známý pražský nakladatel Bedřich Tuček, který do Svratky přilákal mnoho akademických malířů a dalších známých osobností té doby, např. malíři Cína Jelínek, Josef Fiala, Jindřich Hlavín a další (foto či. 4 a 5). V roce 1964 byla knihovna reorganizována pracovníky Okresní lidové knihovny, ale dosavadní knihovníci rezignovali na své funkce. Do té doby se nepůjčovalo, až v říjnu 1965 se půjčování ujala učitelka Jana Nováková, ale jen do konce roku 1966. Poté se opět nepůjčovalo, a to až do listopadu 1967, kdy sem byla ustanovena profesionální knihovnice Marie Hamžová a půjčovalo se vždy ve středu a ve čtvrtek. Prostředí knihovny nevyhovovalo, tak byla přemístěna na přelomu let 1969/70 do nových prostor v budově hasičské zbrojnice a tam vytrvala až do roku 2013 (foto č. 6 a 7). V daném mezidobí (80. léta) byla knihovna středisková a poskytovala zápůjčky a zpracování agendy knihovního fondu i okolním obcím. Od 1. července 1993 bylo profesionální místo zrušeno a výpůjční doba byla stanovena pouze dvakrát v týdnu. V měsíci červenci roku 2013 datujeme započetí dlouho očekávané modernizace knihovny. Jednak stěhováním do moderních a plně vyhovujících prostor modernizovaného Multifunkčního centra U Řivnáče a dále knihovna tímto datem získává konečně toliko potřebný prostor pro svůj rozvoj ve všech směrech (foto č. 8 a 9). Zároveň mně byla dána možnost a byla jsem jmenována zastupitelstvem novou knihovnicí. Roku 2014 získáváme s neskutečnou radostí peníze z dotačního titulu na uložení fondu do plnohodnotné databáze – retrokatalogizace. Nastává tímto nová éra v dějinách svrateckého knihovnictví a nezbývá mi nic jiného, než "Se učit, se učit, se učit".

Otevírací doba pro čtenáře je stanovena ve třech dnech pondělí, středa, pátek a to ve dvou dnech odpoledne a v pátek vždy dopoledne, aby tímto krokem bylo vyhověno široké i směnující veřejnosti a dětičkám. K dispozici nabízíme literaturu pro dospělou populaci i pro děti a nejmenší čtenáře. Pro malé čtenáře máme různá leporela, pohádkové knihy a dobrodružné příběhy. Nechybí výběr odborné literatury, přičemž mezi nejoblíbenější témata patří cestopisy, dějiny a literatura faktu. Svratecká knihovna má ve svém výpůjčním fondu 9200 knih. Nabízíme nejen vlastní fond, do kterého pravidelně dokupujeme knižní novinky a časopisy oblíbených a žádaných autorů našich čtenářů, ale nabízíme i knižní tituly z výměnného fondu Městské knihovny J. M. Sychry ze Žďáru nad Sázavou. Samozřejmostí je trvalé sledování potřeb doporučené literatury pro naše školáky. Nově jsem zavedla půjčování audioknih, což se setkalo s příjemným ohlasem. V současnosti máme 218 registrovaných čtenářů. Za uplynulý rok 2018 navštívilo naši knihovnu 2148 návštěvníků, kteří zaznamenali 8339 výpůjček. Vlastníme i webové stránky svratka-knihovna.webnode.cz, kde si čtenáři v on-line katalogu vyberou a vyhledají z domova pohodlně požadovaný knižní titul.

Na závěr bych ráda poděkovala všem čtenářům, děvčatům z výměnného fondu z knihovny J. M. Sychry ve Žďáře nad Sázavou. Rovněž patří velký dík za podporu zřizovateli MěÚ Svratka a zastupitelům.

Přeji Vám všem pohodové dny a mnoho krásných přečtených knih.

"Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj." Oscar Wilde

Marie Poláková, Městská knihovna Svratka

Foto č. 1 – knihovna v radnici (č. p. 1)
Foto č. 1 – knihovna v radnici (č. p. 1)
Foto č. 2 – knihovna v budově kampeličky (č. p. 250)
Foto č. 2 – knihovna v budově kampeličky (č. p. 250)
Foto č. 3 – knihovna na náměstí (č. p. 85)
Foto č. 3 – knihovna na náměstí (č. p. 85)
Foto č. 4 – Knihovna v hostinci U Kaštanu na náměstí
Foto č. 4 – Knihovna v hostinci U Kaštanu na náměstí
Foto č. 5 – interiér knihovny v hostinci U Kaštanu
Foto č. 5 – interiér knihovny v hostinci U Kaštanu
Foto č. 7 – interiér knihovny v hasičské zbrojnici
Foto č. 7 – interiér knihovny v hasičské zbrojnici
Foto č. 8Současná budova knihovny (č. p. 370)
Foto č. 8Současná budova knihovny (č. p. 370)
Foto č. 6 – knihovna v budově hasičské zbrojnice (č. p. 347)
Foto č. 6 – knihovna v budově hasičské zbrojnice (č. p. 347)
Foto č. 9 – interiér současné knihovny
Foto č. 9 – interiér současné knihovny

120 let od narození J. V. Plevy

Zdroj: Knihovnický zpravodaj Vysočina, č. 3, rok 2019.

Autor: Pavel Pešta

Letos 12. srpna uplynulo 120 let od narození spisovatele Josefa Věromíra Plevy, a tak jsem připravil tento rozhovor s jeho neteří, RNDr. Martou Francovou, aby si tohoto autora mohli čtenáři připomenout.

1) Před 120 lety se narodil v Moravské Svratce (dnes Svratka) Tvůj strýc, známý autor knih pro děti a mládež - Josef Věromír Pleva (dále jen JVP). Dětství a mládí prožil na různých místech Vysočiny. Máš informace, zda se připravují v tomto regionu nějaké akce připomínající J. V. Plevu?

Zatím nevím, ale potěšilo nás, že počátkem července t. r. bylo promítáno v Novém Městě na Moravě filmové zpracování Malého Bobše.

2) Nejvíce se JVP proslavil románem Malý Bobeš, který je vzpomínkou na jeho dětství. Byl mistrným vypravěčem, a proto se ptám, jak moc se držel ve svém díle, hlavně tedy v Bobši, skutečné reality, když to porovnáme s tím, co vyprávěl doma o svém dětství.

Vzpomínám si, že při vyprávění o zážitcích z dětství strýc často uváděl souvislosti s příhodami popsanými v Malém Bobši. Jsem přesvědčena, že strýc při psaní vycházel z reality, z vnímavého poznávání světa kolem sebe. Potvrzují to také postavy vykreslené v tomto díle. Krásná postava maminky Bobše věrně odpovídala skutečné mamince JVP a totéž lze říci o postavách Bobšova tatínka, babičky, dědečka a kmotříčka. Potvrdili mi to i sourozenci JVP - moji strýcové a tety včetně mé maminky - nejmladší sestry JVP. Místo děje v knize Malý Bobeš bylo umístěno do jediné obce, i když Plevova rodina se často stěhovala a pobývala na řadě míst Vysočiny v okolí Nového Města na Moravě. Nutno dodat, že některé Bobšovy příhody byly upraveny, doplněny a také odpozorovány u jiných dětí, ale to vše v zájmu působivého děje, v němž jsou situace příjemné, radostné, ale také nepříjemné a smutné.

3) Když pominu Malého Bobše, kterou jeho knihu jsi měla ve svém dětství nejraději?

Dobře si vzpomínám, že mě kromě Bobše zaujaly ještě dvě strýcovy knihy, a to Budík a převyprávěný Robinson Crusoe. Obě mě upoutaly napínavým dějem. Vracela jsem se k nim často i později.

4) Ke kterému dílu měl JVP silný vztah kromě Malého Bobše?

Všechny knihy JVP psal s velkým zaujetím. Dobře si pamatuji na jeho povídání o tom, jak vzniklo převyprávění Robinsonova příběhu z originálu podle D. Defoa. Obdiv k této knize měl už od dětství, a proto ho příjemně překvapila nabídka nakladatelství se záměrem o modernějším zpracování. Rád tuto nabídku přijal. K psaní přistoupil po důkladné přípravě. Prostudoval materiály o přírodním prostředí, ve kterém Robinson na ostrově žil. Sám dokonce zkoušel rozdělávání ohně třením, což se mu bohužel nepodařilo. Výsledkem snahy bylo velmi zdařilé převyprávění.

5) Neuvažoval o pokračování některého díla?

Když se strýc pustil do psaní rodinné kroniky Dávno tomu, uvažoval o knize ve dvou dílech. Při této práci vycházel ze vzpomínek napsaných svou maminkou. Po vydání prvního dílu se však nakladatelství rozhodlo smlouvu na 2. díl neuzavřít. Strýce to velice mrzelo a podle jeho slov rozepsané části připravovaného 2. dílu zničil. Zůstal pouze fragment "Když jsem byl železničářem", který byl naštěstí vydán v brožované podobě pro mladé čtenáře. Škoda, že nemohl pokračovat v psaní (o) dalších osudech svých blízkých.

6) Měl za vzor nějakého autora?

Nevím, nehovořili jsme o tom.

7) Hovořil někdy JVP o tom, co četl ve svém dětství?

Velkou zálibu ve čtení měl již od doby, kdy se naučil číst. Doma knihy neměli, čítával si však v kalendářích se spoustou zajímavých článků. Byl velice vděčný svému panu učiteli Šabackému, který rozpoznal jeho touhu po knihách a půjčoval mu knihy ze své knihovny. V sedmi letech ho zaujaly příběhy Karafiátových Broučků. Později ho silně upoutalo vyprávění D. Defoa o Robinsonovi, z knihy si dokonce obkresloval ilustrace, což pan učitel samozřejmě zjistil podle tužkou protlačeného papíru a trochu se na Josefa zlobil.

8) Které autory četl v dospělosti a rozmlouvali jste o těchto autorech?

Strýc Josef si postupně pořídil knihovnu s rozmanitými literárními žánry. Zajímal se o literaturu klasickou i současnou, českou i světovou, prózu i poesii. Četl romány, cestopisy, naučnou literaturu i detektivky. Všechny autory vyjmenovávat nemohu. Během pobytu v Praze a v Brně navázal přátelství s řadou svých současníků - spisovatelů, jejichž literární dílo pozorně sledoval.

9) Rodnou Vysočinu poznal velmi dobře díky učitelování v různých oblastech tohoto regionu. Tak si k ní vybudoval hluboký vztah. Nestýskalo se mu po ní po přesunu do Brna?

Přesun do Brna JVP uvítal, protože mu přinesl nové možnosti v tvůrčí práci a výraznější zapojení do kulturního dění. Na Vysočinu samozřejmě nezapomínal a rád se sem vracel.

10) Kterou část Vysočiny, pominu-li rodné Svratecko, měl tedy nejraději a proč?

Určitě to bylo Novoměstsko. Nové Město na Moravě bylo jedno z míst učitelského působení JVP. Žili zde rodiče a dva sourozenci s rodinami. Zde se mohl setkat s mnoha přáteli, které poznal ve studentském spolku Horák, s nimiž se kdysi podílel na mnoha kulturních akcích, jako byly studentské slavnosti, ochotnická divadelní představení, společné výlety apod. Rád na tuto dobu vzpomínal.

11) Která z brněnských osobností měla největší vliv na zakotvení JVP v Brně a jak vzpomínal na svoje začátky v Brně?

Strýc si cenil toho, že se dostal do velmi inspirativního prostředí. Přemístění z učitelského místa na Roudnicku do Brna v roce 1930 nebylo snadnou záležitostí a strýc si vážil zásluh Jiřího Mahena, jehož kontakty s brněnskými osobnostmi tomuto přeložení hodně pomohly. Začal učit v nové škole na Babákově náměstí, dnes náměstí Míru. Brzy se seznámil s řadou kulturních osobností. Stal se organizátorem, přispěvatelem do kulturních časopisů, spolupracoval se školským rozhlasem.

12) Vyprávěl Ti o vztahu s Jiřím Mahenem?

Ano, vyprávěl. Jiřího Mahena si velice vážil. Strýc rád vzpomínal na milou pozornost, která ho překvapila hned po přestěhování do Brna. Při nástupu do školy mu byla doručena poštovní obálka s krátkým textem: " Abyste měl od někoho první dopis! 30.VIII.30 Mahen". Strýc často navštěvoval J. Mahena v brněnské městské knihovně a setkával se s ním při různých příležitostech ve společnosti brněnských přátel. K jeho padesátým narozeninám vydal strýc jako projev obdivu publikaci "Mahen, Moravský Nasr-ed-din". J. Mahen se mu odvděčil rukopisem "Dvanáct o skutečném Nasr-ed-dinovi", který byl po Mahenově smrti strýcovým přičiněním vydán jako soukromý tisk. Měl to být projev úcty k člověku, jehož dobrovolný odchod ze života strýc těžce nesl.

13) O kterých dalších osobnostech hovoříval JVP?

Rádi jsme při setkáních se strýcem Josefem besedovali o všem možném, strýc byl skvělý vypravěč. Vzpomínání často doplnila teta Veronika, strýcova manželka. Utkvěly mi v paměti vzpomínky na řadu významných osobností, se kterými se setkávali. Jejich výčet by byl velmi dlouhý. Pozoruhodné bylo přátelství s Vítězslavem Nezvalem.

14) Čemu se JVP věnoval, když zrovna netvořil a nepsal?

Měla jsem možnost sledovat činnost strýce Josefa až po jeho přestěhování z Prahy do Brna v roce 1958. Vzpomínám na soustavné vyřizování rozsáhlé korespondence, kterou vedl se svými přáteli a čtenáři. Bylo to pro něj mnohdy dost náročné, protože chtěl vždy odepsat všem, kteří mu napsali. V Brně se také začal věnovat své zahradě, a dokonce i vinohradnictví.

Velmi děkuji za vyčerpávající odpovědi a za čas, který jsi jim věnovala.

Pavel Pešta

Městská knihovna Svratka, 2017.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky